Vít Škrkoň: Na nervozitu nebyl čas

Prožil velmi hektický závěr sezony. Stejně jako celý Baník i on naplno prožíval boj o zvládnutí celé situace. A zapsal důležité individuální milníky. V předposledním utkání nadstavbové části Chance Ligy nastoupil poprvé do soutěžního utkání za A-tým. A v odvetném utkání baráže na hřišti Táborska zaznamenal osmnáctiletý odchovanec Akademie FCB VÍT ŠKRKOŇ svůj první gól. A rovnou dva.

Jak vám první góly za A-tým Baníku chutnaly?

Chutnaly výborně, opravdu jsem si to užil. Pomohlo to mužstvu v důležitém zápase, byly to moje první góly za áčko v životě, co bych měl chtít víc?

Po utkání jste si ale nebyl jist, zda si vůbec můžete autorství toho prvního gólu připsat. Přitom se zdálo, že jste pas Srdjana Plavšiće nasměroval do sítě nade vší pochybnost vy...

Nebyl jsem si úplně jistý, jak to bylo. Věděl jsem, že jsem se míče dotknul, ale nebyl jsem úplně přesvědčený, jestli jsem ho nasměroval do branky já, nebo až obránce za mnou,  který ho určitě hrál. Kdyby ta moje teč nebyla dostačující k tomu, aby míč šel na branku, možná by mi ten gól neuznali. Tím jsem si v té chvíli nebyl jistý. Teď už je to vlastně jedno. Gól mi připsali. Kdybych to netečoval, na branku to  šlo asi stejně a možná by to ten obránce za mnou v klidu odehrál mimo ni.  

Zato druhý gól byl bezesporu váš...

Byl, ale měl jsem štěstí. Možná to chtělo tu hlavičku lépe umístit, mířil jsem do gólmana, prošlo  to nakonec do branky. Ale myslím, že kdybych to zahrál podruhé stejně, už bych tolik štěstí neměl a on by to chytil. Ale to patří k věci, k tomu už se nikdo vracet nebude. Jsem rád, že jsem ten druhý gól dal i z toho důvodu, že to bylo na půlce, kde byla tribuna s našimi fanoušky. Takže jsem si oslavy užil s nimi a to byl skvělý zážitek.

Do hry jste šel nečekaně už po pěti minutách, když jste vystřídal zraněného Abdallaha Gninga...

To bylo hodně rychlé. Ale to bylo asi dobře, neměl jsem tím pádem vůbec čas být nervózní. Ani jsem se nemohl rozcvičit. Trenér Dvorník řekl, že  tam jdu, takže jsem se svlékl a šel do toho.

Jaký je recept pro zvládnutí takové situace?

Udělat si první dotek jednoduchý, zahrát ho na jistotu a dostat se tím do hry. Mi ale chvilku trvalo, než jsem se k balonu dostal. Když jsem nastoupil, měl ho zrovna soupeř, takže jsem napadal, běhal jsem bez míče a u toho jsem se aspoň dostal trochu do tempa. Ten první dotek přišel až po několika minutách. Abu Bewene mi poslal balon někam na šestnáctku, zkoušel jsem kličku, byli tam ale dva hráči soupeře a o míč jsem přišel. Hned jsme ale presovali, balon jsem zase získal zpět a byl z toho nakonec roh pro nás. 

Připouštěl jste si důležitost zápasu?

Ne, bral jsem to jako normální zápas. Prostě hrát naplno, být užitečný, ukázat, co umím, a ničím si nezatěžovat hlavu.

V prvním barážovém utkání dal svůj první gól za Baník Marek Havran. Říkal pak, že dres z toho utkání dal rodičům. Jak s dresem, ve kterém jste vstřelil svůj první gól, naložíte vy?

Já mám  oproti  Markovi výhodu. Mám ty dresy totiž dva. V prvním poločase jsem dal gól, o přestávce jsem se ale převlékl,  protože pršelo, byl jsem mokrý, tak jsem šel do suchého. A gól jsem dal i v tom druhém dresu. Mám je oba doma. Jeden dám asi taťkovi. A ten druhý? Už se mi ozval pan Milan Chalupa, ředitel školy na Šoupalce, kde má Baník tréninkové centrum, a do které jsem chodil. Chce ho tam asi vyvěsit. Tak mu ho nejspíš dám.

Mimochodem, když jsme u Marka Havrana, na hřišti jste si v utkání v Táboře viditelně rozuměli...

To je pravda, hraje se mi s ním výborně. Ale na tom není nic zvláštního, Marek je vynikající hráč. 

Sezona skončila, spoluhráči odletěli na dovolenou, zatímco vy...

(směje se) Jo, zatímco já nemůžu, protože chodím do školy. Co se dá dělat, musím dodělat třeťák. Až ho dodělám, už čas na dovolenou asi nebude, protože bude začínat nová sezona.

Těšíte se na ni?

Hrozně moc. Tuhle jsme nakonec zachránili, Baník zůstal v první lize a trenér Dvorník mi řekl, že se mnou na přípravu počítá. Takže se už teď fakt moc těším.