Před 40 lety: Baník překvapil bratislavský Slovan, ale podzim končil kritikou

Do klubového života patří kromě současných radostí i starostí také významné historické okamžiky a milníky, které zůstávají dodnes v paměti fanoušků. Jedním z takových je v případě Baníku historicky první mistrovský titul v tehdejší československé lize, jehož zisk se datuje do sezóny 1975/1976, tedy přesně před čtyřiceti lety.

My se nyní vydáme po stopách tohoto mimořádného triumfu. Ve třetím díle našeho seriálu se zaměříme na finiš podzimní sezóny, do kterého šli baníkovci s bilancí tří výher, tří remíz a pěti porážek z jedenácti utkání…

„Když 11. října 1975 hlásil na bratislavském Slovanu hlasatel sestavu Baníku, ozval se z publika spontánní smích. Proti přednímu ligovému mužstvu nastoupil Baník v sestavě Michalík, Zetocha, Hudeček, Ruš, Rygel, Foks, Kolečko, Knapp, Tondra, Lorenc, Slaný a střídali Albrecht s Vojkůvkou,“ přibližuje dobové souvislosti a výchozí pozici Baníku před utkáním 12. kola klubová kronika psaná Vladimírem Doležílkem. Mužstvo zkrátka přijelo do Bratislavy v roli jasného outsidera. V mladém kádru dostal poprvé v lize šanci tehdy jedenadvacetiletý obránce Josef Foks.

Suverénně vystupující domácí byli velmi překvapeni, když jim podceňovaný Baník nasázel tři branky a po zásluze vyhrál 3:1. Bylo to největší překvapení ligového kola a možná i celého podzimu z pohledu baníkovského týmu. Vždyť mančaft kouče Jiřího Rubáše předtím v lize porazil jen Teplice, Trenčín a Slavii, takže skalp favorizovaného Slovanu měl velkou hodnotu, což se ukázalo i posléze v jarních bojích o ligový titul. Ale zatím se ještě vraťme zpět k dění během podzimu 1975.

Říjnový přestupní termín kluboví funkcionáři využili k získání talentovaného záložníka Vladimíra Šišmy z druholigové Sigmy Olomouc. Nová akvizice se fanouškům představila hned v nejbližším ligovém duelu 3. listopadu na Bazalech proti Třinci a pomohla k nejtěsnější výhře 1:0.

Formu sebrala 26 denní ligová přestávka

Ve chvíli, kdy se zdálo, že se Baník díky dvěma výhrám nadechne k úspěšnému závěru podzimní sezóny, přišla tradiční podzimní ligová přestávka. Trvala celkem 26 dní, během kterých se Vojáček a spol. udržovali v tempu opravdu poctivě. Sehráli šest přípravných zápasů, z toho dva díky zájezdu do tehdejšího východního Německa, kde nejprve prohráli s Wismut Aue 0:1 a následně porazili stejným skóre Karl-Marxstadt (dnešní Chemnitz). Po návratu do ligového režimu se baníkovci chystali do Žiliny, kde jim však domácí 29. listopadu přichystali opravdu nehostinné podmínky.

Baník na rozdíl od zápasu na Slovanu svému dalšímu slovenskému protivníkovi vůbec nestačil a jen vynikající výkon brankáře Pavola Michalíka mužstvu zajistil důstojnou porážku 0:2. Nebylo tedy divu, když podzimní derniéru 7. prosince na Bazalech proti tehdejší Škodě Plzeň navštívilo pouhých 3 258 fanoušků, kteří na gól čekali marně. Bezbranková remíza tak uzavřela podzimní sezónu, v níž se Baník umístil na 12. místě. Pětkrát vyhrál, čtyřikrát remizoval a šestkrát prohrál s pasivním skóre 18:22 a ziskem 14 bodů (výhra se tenkrát počítala za 2 body).

S takovým počtem bodů se tedy mistrovský titul rozhodně nečekal, ale pohled na vyrovnanou tabulku, v níž čtvrtá Dukla Praha měla pouze dvoubodový náskok, dával tušit, že se na jaře ještě mohou přijít překvapivé zvraty ve vývoji celé soutěže. Přesto však nemohla být na Bazalech s výkony ani s výsledky spokojenost, což potvrzuje i hodnocení trenéra Rubáše.

Máme před sebou hodně práce

„Kvalita ligy nebyla celkově přesvědčivá. Mezi prvním a čtrnáctým mužstvem je jen čtyřbodový rozdíl, což je naše specialita, ale nikoli zdravá. Úroveň ještě snižuje kalendář soutěže. Za dva měsíce jsme hráli dvanáct utkání a pak za tutéž dobu jen tři,“ dal se do hodnocení zkušený Rubáš, který přicházel do Ostravy už podruhé a měl ambice mladé mužstvo pozvednout po všech stránkách. „S hrou Baníku nejsem spokojen. Při příchodu na Bazaly jsem měl poněkud jiné představy, než byla skutečnost. Ještě navíc průběhem bojů znásobená častými zraněními hráčů. Další poškodili sami sebe i kolektiv méně odpovědným přístupem k plnění svých povinností,“ pokračoval v přísném tónu baníkovský kouč, který na hřišti vystřídal celkem 23 fotbalistů.

„Je to velký počet, ale okolnosti mne k tomu nutily. Ve většině případů mužstvo bojovalo, ale ke smůle se přidalo i neumění v proměňování šancí. Máme před sebou hodně práce, abychom byli v horní polovině tabulky,“ konstatoval nakonec Rubáš, jehož hodnocení dokazuje, že myšlenkami na boj o špici tabulky se na Bazalech příliš vážně nezaobírali. Baník navíc nešťastný podzim zakončil porážkou 0:1 v Kladně v semifinále Českého poháru. Celkem baníkovci v roce 1975 zvládli úctyhodnou porci 77 zápasů, z nichž 34 vyhráli, 16 remizovali a 27 prohráli, a to se skóre 136:86.

Kdo však tehdy mohl tušit, že už nadcházející jaro 1976 přinese první historický úspěch v dějinách klubu?