Augustín Antalík: V Baníku jsem zažil nejlepší fotbalová léta

Když se při nedělním derby starých gard Baníku a Vítkovic po čase na hřišti opět sešly legendární osobnosti klubové historie, byla to výjimečná příležitost oživit vzpomínky na řadu vynikajících baníkovských mužstev i hráčů. Jedním z nich je i bývalý skvělý slovenský útočník Augustín Antalík, který do Ostravy zavítal po delším čase, čímž se postaral o jedno z velmi milých překvapení exhibičního utkání.

Dvaašedesátiletý Antalík, mistr ligy z let 1980 a 1981, do Baníku přišel z Nitry v roce 1976 a za osm sezón odehrál 181 zápasů, ve kterých vstřelil 31 branek. To, že fotbalové umění stále bravurně ovládá, fanouškům ukázal i při oblíbeném derby, do kterého se zapojil mimo jiné společně s další legendou „zlaté generace“ Liborem Radimcem. „Snažím se stále udržovat v kondici, takže si fotbal pro zábavu chodím zahrát pravidelně. Jsem rád, že jsem mohl po čase opět přijet do Ostravy a potkat na hřišti i mimo ně spoustu známých tváří,“ uvedl Antalík na úvod našeho povídání.

Jaké to pro vás bylo zahrát si opět za Baník?

„Musím říct, že jsem přijel po delší době, ale pravdou je, že jsme byli v kontaktu s Petrem Zajarošem, který všechno kolem staré gardy organizuje. Byli jsme tedy víceméně předem domluvení, že určitě přijedu. Mám teď více času, když jsem v důchodu. Jsem rád, že to letos vyšlo a mohl jsem se opět sejít se spoustou známých tváří. Ale zjistil jsem, že když z toho člověk za ty roky trochu vypadne, musí pak chvilku vzpomínat, kdo je kdo (směje se).“

Vzpomínky na dřívější časy se však jistě rychle oživí. Jaké jsou ty vaše?

„Stále se považuji za srdcaře Baníku. Pořád se cítím jako Čechoslovák, rozdělení republiky mi moc nevonělo. Na Baník samozřejmě vzpomínám jenom v dobrém, zažil jsem tady nejlepší fotbalová léta. Byla to ta nejlepší éra, ale také sezóny, kdy jsme už nehráli o první pozici, ale třeba jen o čtvrté či páté místo.“

Baník a Ostrava tedy stále zůstávají srdeční záležitostí…

„Ano, vždy se sem rád vracím. Navíc mám manželku z Vratimova, takže jezdíme na chatu v Beskydech, hlavně v létě relaxovat a nabrat síly v krásném prostředí. To člověku dodá energie. I díky tomu jsme v kontaktu s Liborem Radimcem, se kterým se přátelíme a několikrát za rok se navštívíme. Tak zkrátka udržujeme kontakt s Ostravou.“

Jak jste naznačil, fotbalu se již v aktivní roli nevěnujete. Můžete fanouškům přiblížit, jaké byly vaše kroky po skončení hráčské kariéry?

„Když jsem končil jako hráč, hodně let jsem jezdil do Rakouska, kde jsem i začínal jako trenér. Pak mě přemluvili na manažerskou pozici doma v Nitře a vlastně až donedávna jsem jako trenér působil v menších okolních klubech. Při tom jsem se ale jistou dobu s kamarádem také věnoval podnikání a až před dvěma roky se rozhodl už jenom pro civilní práci. Takže jsem teď dva roky bez fotbalu.“

Baník prožil v lize velmi nepovedený rok, jak to vnímáte z pozice bývalého hráče?

„To mě pochopitelně mrzí, protože tradice Baníku je hrát ligu o pohárové pozice a ne v dolních patrech tabulky, jak je to několik posledních let. Doma všichni vědí, že jsem baníkovec, takže mě popichují. Musím se z toho vždy trošku vykroutit, ale věřím, že se to opět dostane do lepších kolejí a Baník bude fungovat jako dříve.“

Jaké je vaše přání Baníku do roku 2016?

„Hlavně chci všem popřát zdraví, a co se týče výsledků, přeju jen to nejlepší. Přeju si, aby se Baník zachránil, i když si třeba říkáme, že je to nemožné. Ale všechno je ve fotbale možné, jenom se o to všichni musí chtít poprat a pak se to může podařit. To by mi srdce pookřálo. Věřím v to, že nikdy nic není ztraceno. To by si všichni měli uvědomit, že je třeba bojovat až do konce.“