Petr Mašlej: Liverpool chce přiletět znovu

Je to další skalp soupeře, jehož jméno se bude v kronice Baníku Ostrava zvlášť vyjímat. Na Turnaji čtyř zemí se baníkovská patnáctka vypořádala s vrstevníky Liverpool F.C. A také Herthy Berlín či Slasku Wroclaw. Je baníkovská patnáctka opravdu tak výjimečným ročníkem? Jaký význam vítězství nad takto věhlasnými soupeři pro budoucnost Baníku vlastně mají? O tom všem jsme si povídali s Petrem Mašlejem, šéfem mládežnického úseku FC Baník Ostrava.

Baníkovská patnáctka suverénně vyhrála silně obsazený turnaj čtyř zemí. Co z toho pro vás vyplývá?

Já vám, když dovolíte, nejdřív řeknu, co ve mně po skončení tohoto turnaje nejvíce převládá. Je to radost z toho, že se nám ten turnaj povedl jak sportovně, tak také po organizační stránce. Jsme velice rádi za to, jakými výkony a výsledky se náš tým prezentoval, ale i za to, jak se v Ostravě našim hostům líbilo, jak byli spokojeni s organizací turnaje, a že nám řekli, že se těší na příští ročník.

To znamená, že zástupci liverpoolského klubu přislíbili, že příští rok přiletí znovu?

Ano.

Co se jim na turnaji nejvíce líbilo?

Pro ně je samozřejmě důležitá kvalita. Myslím si, že kdyby naše nynější patnáctka neměla na kontě výsledky, které má, to znamená na Bayernu, v Miláně a podobně, tak silné soupeře bychom do Ostravy nepřilákali. A totéž platí o organizaci turnaje. V Liverpoolu dostali reference od Swansea a dnes po zkušenosti, kterou u nás získali, vědí, že reference byly objektivní. Zvlášť trenéři a ostatní zástupci Liverpoolu byli nadšeni z kulisy, v jaké se turnaj hrál. Říkali, že na to nejsou z Anglie zvyklí. Ale abych se vrátil k té vaší původní otázce…

Co pro vás z tohoto dalšího úspěchu baníkovské patnáctky vyplývá…

Ano. Zopakuju, že jsme za tento výsledek velmi rádi. A dodám, že to není žádný důvod pro létání v oblacích. Ano, naše patnáctka je silná. Potvrzuje se to i v rámci Česka, je to silný tým, podobně jako patnáctka Sparty nebo Slavie. Ale v tomhle věku jsou týmy i napříč Evropou ještě pořád hodně vyrovnané. Naše patnáctka vyhrála na Bayernu, porazila AC Milán a další silné týmy a my jsme si možná začali myslet kdovíco. A pak jsme vyjeli na turnaj do Zakopaneho a skončili jsme předposlední. A řekli jsme si, aha? Tak pozor. V tom Zakopanem jsme totiž narazili kromě jiných na severské týmy, které hrály silovější fotbal, a ten nám nevyhovoval. I když jsme prohrávali většinou jen o gól, najednou se dostavil úplně jiný celkový výsledek. Takže ano, určitě jsme dosáhli úspěchu, ale zároveň nezapomínejme, v čem zaostáváme.

V silovém pojetí?

Tak bych to neřekl. My nechceme jít cestou silového fotbalu. Ale musíme s fotbalem, kterým se chceme prezentovat, umět čelit i týmům, které hrají silovější fotbal. Jinak z cesty, po které jsme se vydali, sejít nechceme.

Dovolte laickou otázku, která se ale nabízí. Jak to zkrátka udělat, aby Baník s věhlasnými týmy, které nyní v kategorii U15 poráží, udržel krok i v dospělejších kategoriích…

Ta otázka není vůbec špatná. Ale odpověď bohužel nemůže být až tak optimistická. Přesněji řečeno, čeká nás ještě spousta práce. Klubům, o kterých se bavíme, nemůžeme naprosto konkurovat, pokud jde třeba o skauting. Tyto kluby mají své akademie i v zahraničí, skautují mládež po celém světě, těží ze jména, které už mají. To je jeden důvod, proč se ty nůžky začínají v pozdějším věku rozevírat.

A další důvody?

Je jich ještě víc. Byl jsem na zkušené ve Swansea. Oni už deset let pracují v prostředí, které my se teprve snažíme vybudovat. U nás teprve budujeme centra, která jsou jinde už řadu let samozřejmostí. To, o co se my snažíme, tedy o propojení fotbalu, rodiny a školy, to jinde už dávno funguje. K tomu si připočtěte tréninkové možnosti včetně personálního obsazení a dojde vám, proč prostě zatím nemůžeme udržet s těmito týmy krok, přestože je v kategorii U15 porážíme. Nemůžeme za tři roky dohnat to, co jinde funguje desetiletí. A to se týká i péče o fotbalisty, kteří dorůstají do dospělého věku. Vyspělé kluby o ně dokáží pečovat. Vědí, že přechod z mládežnického do dospělého fotbalu je složitý a je individuální, jak rychle ho kdo zvládne. Ve vyspělých klubech mají hráči, kteří se po přechodu do seniorské kategorie nedostanou do áčka, dostatek prostoru, času a hlavně adekvátní péče v béčku. Oni vědí, že se jim to vrátí a že i z hráče, který by v tuzemsku byl už pomalu odepsaný, ještě může při adekvátní péči vyrůst kvalitní fotbalista. A ještě jeden důvod, kvůli němuž dle mého názoru zaostáváme, jsem nezmínil…

Který?

Mentalita hráčů. Toho rozdílu jsem si při svých zahraničních cestách nemohl nevšimnout. Mám pocit, že ti mladí kluci v zahraničí, i když hrají v opravdu velkých klubech, jsou mnohem pokornější, než kluci u nás. Je to stránka, na kterou se také zaměřujeme, ale v tom potřebujeme pomoc ze strany rodiny. Je strašně důležité, aby rodiče na své děti působili tak, aby je vedli k pokoře. Nezřídka je to bohužel jinak. Pokora je nesmírně důležitá. A nejen u hráčů, musíme ji mít i my, kteří se o mládež v Baníku staráme. Protože kupříkladu to, jak kvalitní mládežnické ročníky v Baníku máme, není jen zásluhou Baníku. Za to musíme být vděčni i trenérům z jiných klubů napříč moravskoslezským regionem. Protože řada z nich vychovala kluky, kteří nyní spolutvoří kvalitu baníkovské mládeže. My víme, že jim za to právem patří náš dík.

Foto: ÚMOb Poruba/Jiří Birke