Filip Kubala: Měl jsem husí kůži

​Trvalo to celý jeden rok, než se FILIP KUBALA po loňském vážném zranění kolene mohl vrátit na ligový trávník. V sobotu ve Zlíně se to konečně stalo. Ve druhé půli se objevil v dresu Baníku na hřišti, a tím dlouhé čekání definitivně ukončil. K velké radosti všech baníkovců.

Když jste v 66. minutě utkání ve Zlíně stál u postranní čáry připraven střídat a vběhnout na hřiště, a věděl jste, že vaše roční pauza konečně právě končí, na co jste myslel?

Začnu od začátku, protože jsem se na to, až se dostanu na hřiště, těšil celý ten týden před zápasem. To si asi dokážete představit. Pak přišel ten okamžik, kdy jsme dorazili na stadion ve Zlíně. To už jsem cítil tu zápasovou atmosféru, takovou tu ligovou. To už byly super pocity. I pak na rozcvičce. A když jsem se dověděl, že půjdu na hřiště, měl jsem husí kůži. I když dneska už si ten nástup naa hřiště při střídání tolik neužijete, celé to teď s novými pravidly trvá jen deset vteřin. A to je rychlovka. Ale i tak jsem si ten vstup na hřiště prožil hodně intenzivně. A co je strašně důležité, bylo to s vítězstvím.

Jak těžké to bylo? Po roce do toho naplno naskočit...

Musím říct, že mi hodně pomohly ty dva starty v přípravě. I když jsem je ještě nepovažoval za návrat, prostě byly to přípravné zápasy. Pro mě hodně důležité, ale to ještě nebylo to, na co jsem se tak těšil. Nicméně pomohly mi. Fotbal se za ten rok tolik nezměnil. Už navíc trénuju docela dlouho, takže i herně jsem na to byl dobře připravený. Jasně, herní praxe je něco jiného, ale to, jak se po roce na hřišti cítím, budeme asi moct hodnotit, až toho odehraju víc.

Jak těžké bylo vytěsnit z hlavy obavu o koleno, které jste vyléčil z devastujícího zranění?

I tohle byla důležitá součást rekonvalescence, protože jsem věděl, že tohle bývá opravdu těžké. Vím, kolik sportovců se pak už nevrátí ke svojí formě, protože na to myslí. Někdy se bojí, někdy to mají prostě jen podvědomě v hlavě. Věděl jsem, dopředu, že to bude možná zlomová věc a připravoval jsem se na ni.

Jak? Používal jste nějaké mentální techniky?

Konzultoval jsem to s lidmi, kteří si něčím podobným už prošli. Kteří ví, jak hlava pracuje, jak bude vše probíhat. Soustředil jsem se na to a musím říct, že ani v prvním přáteláku, do kterého jsem nastoupil, jsem na koleno nemyslel a nechal jsem se pohltit zápasem. Ale samozřejmě, zákroky, které mě teprve otestují, postupem času přicházejí a přicházet ještě budou. Nějaké už ale přišly, i na tréninku, a hlava zafungovala dobře. Takže ano, nějaké speciální techniky jsem na ty dva zápasy v přípravě, do kterých jsem nastoupil, použil. Pomohlo to.

Na váš návrat na hřiště čekal nejen tým, ale i fanoušci. Vnímal jste to?

Vnímal. Chodila mi spousta zpráv. Na začátku málokdo z fanoušků věděl, že to potrvá rok. Já ano, nechtěl jsem to oficiálně ventilovat. Postupem času mi fanoušci začali psát. Jak to vypadá, kdy už se vrátím. To mě motivovalo ještě víc, abych se vrátil opravdu v pořádku a připraven.

Už jste zmínil, že váš návrat byl vítězný. Trenér Roman Skuhravý po utkání říkal, že výhra ve Zlíně není ničím víc než začátkem soutěže. Není ale právě proto, zvláště po minulé sezoně, výhra ve Zlíně extrémně důležitá?

Je. Přesně jak jste řekl. Právě tím spíš, jakou sezonu máme za sebou, jsou pro nás ty tři body ze Zlína extrémně důležité. Ano, teď nás čeká Slavia, pokud bychom prohráli, maže se to. Ale konečně jsme vyhráli první zápas sezony a zvlášť po té minulé sezoně nám to přidá sebevědomí.

Ovšem jak jste řekl. Přijede Slavia…

Ano, Slavia. A proč bychom se měli bát? Samozřejmě, vyhráli 5:1, asi budou v dobrém rozpoložení, budou se cítit dobře a budou už mít nachystané i reprezentanty. Ale my budeme mít plný stadion. Věřím, že lidi budou nažhaveni, budou po nás chtít hodně dobrý výkon, my jsme na to připraveni.

Plný stadion, něco, co jste rok nezažil…

Hrozně se na to těším. Pokud jsem si nějak představoval svůj návrat, představoval jsem si s ním i ten plný stadion. Doufám, že se to povede, že plný bude.