Byl důležitým, v penaltovém rozstřelu možná klíčovým faktorem, který ve středu v Hradci Králové rozhodl o postupu Baníku do semifinále MOL Cupu. MARTIN JEDLIČKA chytil v rozstřelu tři hradecké pokusy. Když chytil ten poslední, rozhodující, rozeběhl se vstříc fanouškům pod jejich sektor. Teď už ale krotí emoce a soustřeďuje se jediným směrem. Na nedělní zápas se Zlínem.
Jak velkým povzbuzením před důležitým utkáním se Zlínem pohárový úspěch v Hradci je?
Určitě nám to pomůže. Když opravdu hrabete a po zápase si můžete zařvat, pomůže to. Ale trenér nám hned v kabině říkal, že už musíme myslet na Zlín. Tohle bude fakt důležitý zápas. Ostatně teď jako každý týden. My ho musíme zvládnout a musíme vyhrát.
Co bude nejdůležitější?
Víte, ono to tak možná nevypadá, ale my tomu dáváme všichni maximum. Teď jde hlavně o to, abychom všichni odkopli tu kouli, kterou máme každý u nohy a která nás zatěžuje, aby nám to pomohlo do budoucna, abychom hráli uvolněněji, protože ten tým je kvalitativně opravdu dobrý.
Vás ale koule příliš nezatěžuje, v Baníku se vám daří...
Přišel jsem do Baníku kvůli tomu, abych mu pomohl a aby Baník pomohl mi. Jsem v brance uvolněný, musím zaklepat, že jsem to zatím chytil dobře. Ale škoda, že týmové výsledky zatím nejsou. Jsem v Baníku moc spokojený. Chtěl jsem chytat pod tlakem, tady ten tlak je velký, protože Baník je opravdu velký klub.
V první poločase utkání v Hradci jste chytil několik nebezpečných střel a chvílemi jste se poněkud rozčiloval...
Myslím, že jsem vítězný typ. Chci vyhrávat. Chci to přenést na kluky, aby měli vítěznou mentalitu. Oni ji samozřejmě mají, ale potřebují k tomu někdy dokopat. A proto se někdy třeba nervuju. Poločas nicméně skončil 0:0, nic se nedělo, pak jsme hru trochu přizpůsobili tomu terénu a zvládli jsme to.
Zápas došel k penaltám. Na co jste před nimi myslel?
Od té doby, co se mi narodila dcera, tak myslím v takových situacích na ni. Teď před penaltami jsem na ni taky myslel. Když jsem chytal za Plzeň proti Servette, taky jsem před penaltami myslel na ni a na přítelkyni. Asi mi to pomáhá. Tak jsem teď udělal to stejné a pomohlo to znovu.
Hradeckým střelcům jste občas před jejich kopem něco říkal...
Musíte pro to v daný okamžik udělat maximum. Střelce rozhodit. Bohužel, někdy je to zákeřné, já se jim za to omlouvám, ale chci uspět. A potřebuju se jim dostat do hlavy, abych týmu pomohl a abychom byli úspěšní.
Co vám běželo hlavou, když se rozstřel stále protahoval?
Vůbec nic. Před sedmou sérií jsem si akorát říkal, že možná dojde na mně. Jinak jsem se snažil být ve své bublině, myslel jsem na svou rodinu a chtěl jsem se po zápase radovat. To se povedlo. Mohl jsem se radovat pod fanoušky, kteří s námi jezdí všude a jsou skvělí. Je to pecka hrát v takovém klubu a před takovými fanoušky. Zaslouží si od nás víc. Já věřím, že to bude lepší a lepší.
Kopal jste někdy penaltu?
Nekopal. Já se do těchto věcí nepouštím. Není to moje práce, jsem tam od chytání.
A kdybyste na ni musel?
Nic jiného by mi nezbývalo. Šel bych tam, proměnil bych ji a jelo by se dál.
Je pro mužstvo případný úspěch v domácím poháru velkou motivací?
Je. Myslím, že sedmdesát osmdesát procent kabiny včetně mě nikdy nic nevyhrálo. Je to motivace, zvláště teď po ostatních čtvrtfinálových výsledcích. Říkali jsme si v kabině, že ve čtvrtfinále se to láme. Prošli jsme jím, jsme tam a jsme blíž k úspěchu. A k tomu, aby byla sezona, když se zachráníme, nakonec úspěšná.
Přál byste si v semifinále narazit na Plzeň?
Nekoukám na to. Teď se dívám na to, ať porazíme Zlín. Plzeň navíc ještě nepostoupila, teprve bude hrát s Karvinou. A to bude těžký zápas.