Věřím, že po sobotě budeme pořád ve hře

Na hřišti patří v posledních zápasech k nejvýraznějším hráčům Baníku. Ač je mu teprve dvacet let, nebojí se převzít zodpovědnost za tým a s ní i roli lídra. Bylo tomu tak i na Slovácku. K bodům to nevedlo, nicméně ARTUR MUSÁK teď upíná naděje k sobotnímu zápasu se Zlínem.

Arture,  víme, jaká je situace. V sobotu se Baník střetne se Zlínem...

Dokud je šance, budeme dělat maximum. Mluvím za sebe a určitě i za ostatní. Čeká nás Zlín a našim úkolem je ho znovu porazit. No, už to nemáme ve svých rukou, v tom je tak situace těžká a asi kritická, ale nemůžeme si absolutně dovolit cokoliv vypustit, a tak do toho v sobotu půjdeme. Věřím, že po sobotním utkání budeme pořád ještě ve hře.  

Proč se podle vás nedaří držet v posledních zápasech stabilnější výkonnost? Ve fázích, kdy Baník inkasuje a snaží se ztrátu dohnat, si dokáže vytvořit více šancí, ale za nerozhodného stavu je projev týmu horší...

Tohle je prostě v hlavách. Jde nám o každý bod, stav je nerozhodný, někde v hlavách máme obavu, že i ten bod, který třeba momentálně držíme, můžeme ztratit a nejsme pak tolik odvážní. Až když dostaneme gól  nemáme už co ztratit, uvolníme se a dovolíme si na hřišti mnohem víc.

Jenomže na Slovácku  z toho byla další  porážka a gól a fanoušci dali po utkání najevo nespokojenost...

Já si fanoušků Baníku obrovsky vážím. Když jsem sem přicházel, byli oni jedním z důvodů, proč jsem se tak rozhodl. A oni to jen potvrdili. Že se teď zlobí? Na to přece mají právo. Sezona je špatná, jsou nespokojeni. A přitom pořád chodí ve velkém počtu, jezdí s námi ven. Jinde by třeba přestali chodit na fotbal. Ti naši ale pořád chodí. Pořád nám fandí po celý zápas. Tak je jasné, že když jsou nespokojeni, mají právo dát to taky najevo.

Je vám dvacet let. A v těžké situaci, kdy se týmu nedaří, na sebe na hřišti berete roli tahouna, který se snaží hrát odvážně a hře týmu pomáhá. Jak tuto těžkou sezonu i vzhledem ke svému věku prožíváte?

Bylo to pro mě těžké. Než jsem do Baníku přišel, na Slovensku jsem hrával pořád, prakticky každý zápas. Přišel jsem do Baníku a cítil jsem, že nejsem na takové rychlostní a fyzické úrovni, na jaké bych pro českou ligu potřeboval být. Cítil jsem to a nebylo to v hlavě úplně lehké. Navíc jsem tu zažil několik trenérů, každý měl trochu jinou představu a nebylo a není moc času něco měnit. Ale už se cítím dobře,  pokud jde o pocit z individuálních výkonů. Bohužel se mi nedaří to, že se cítím lépe, přenést do týmu, a pomoct mu tím, protože body to pořád nenese. Ale třeba se to povede teď proti Zlínu a když nám budou okolnosti přát, povede to k záchraně. S tím do toho v sobotu musíme všichni jít.