V Baníku vidím velký talent

Povede mužstvo do nadcházející sezony. Zná svůj úkol a ví, že bude náročný. ROMAN SKUHRAVÝ, nový trenér Baníku, se ale do práce v novém působišti těší. O mužstvu, které přebírá, říká, že má talent, z něhož chce dostat maximum možného.

Co vás do Baníku přivedlo?

Touha být úspěšný. Touha pracovat v klubu, který má zázemí, ambice a fanoušky. Tohle byly ty prvotní myšlenky. Ale ze zkušenosti vím, že řeči v teď nemají žádný smysl. Nečekám, že mě budou lidi okamžitě milovat, respektovat. O to si nemůžete říct, to musíte získat prací. To je můj cíl a osobní ambice. Odevzdat Baníku, co jsem se doteď stačil naučit.

Váš příchod do Baníku nebyla žádná „huráakce“, naopak šlo o déledobější proces…

Vůbec nezastírám, že nějaké kontakty probíhaly, ale z mého pohledu nastala správná konstelace k tomu, abychom se sešli, až teď. Jsem praktik, život beru, jak přichází. Teď nastala situace, kdy mi skončila smlouva. A že o mě Baník projevil opakovaně zájem, to mě jen utvrdilo v tom, že to chci zkusit. A nechci, aby to byl jen pokus. Jdu do Baníku se vším všudy uspět. A to v Baníku znamená mít opravdu výsledky. A jestli chci v Baníku pracovat dlouho, což je můj plán, musím na svou stranu získat hráče a udělat vše pro to, aby ta loňská sezona byla jen anomálií v historii Baníku.

Kam Baník v hierarchii českých klubů řadíte?

Jsem starší generace, zažil jsem časy federální ligu. A musím říct, že Baník, Sparta a Slavia, dobře, teď se k tomu přidala Plzeň, to jsou značky, které by měly mít vždy ty nejvyšší ambice.

Před tím, než padla oboustranná dohoda o tom, že do Baníku nastoupíte, jste absolvoval zásadní schůzku s vedením klubu. Co z ní pro vás vyplynulo?

Pro mě to byla opravdu zásadní schůzka. O fotbale hrozně moc přemýšlím. A chci mít věci měřitelné a chci je mít pod kontrolou. Hráče beru jako partnery a chci, aby se všichni zlepšovali. Stanovit si mantinely s majitelem a vedením klubu, to je jedna z klíčových fází celého angažmá. Je potřeba dopředu vědět, co chce majitel. Chce být úspěšný? S kým chce být úspěšný? Jakou hru chce, aby jeho klub produkoval? Jsem pro něj tím pravým trenérem? Tyhle věci si musíte vyspecifikovat, než dojde k podpisu smlouvy. Jinak ta práce nemá smysl. A přesně tohle jsem absolvoval. Schůzka to byla velice zajímavá a náročná. Sloužila i k tomu, aby za mnou třeba vedení klubu v případě, že budeme, dejme tomu, rozehrávat a dostaneme z toho dva góly, po čtrnácti dnech nepřišlo a neřeklo mi, hele, nerozehrávej, hrej to jinak. I tohle byly detaily, o kterých jsme se bavili. Teď se nemůžu dočkat, až to všechno začne.

Zmiňoval jste některé otázky, které jste si před schůzkou s vedením Baníku kladl. Jedna z nich byla, jaké má klub ambice. Co jste se dozvěděl?

Výsledek je určující. Děláme profesionální sport, výsledek rozhoduje. Když ale máte cestu a víte přesně, jak má ta cesta vypadat, může se stát i to, že sezona dopadne, jak dopadla ta loňská v Baníku. Anomálie přicházejí. Stačí se jen v této sezoně, nemusíte se dívat daleko do historie, podívat do Německa, do Anglie na Tottenham, podívejte se, jakým způsobem se v tom plácal Real Madrid. Tohle prostě potká i velké hráče. A všechno to jsou informace. Zkušenosti, které by měl dobře fungující klub využívat k tomu, aby ty výkyvy byly v budoucnu co nejmenší. Takže ano. Jednoznačně ambice. Jestli někdo pochybuje o tom, že Baník Ostrava je ambiciózní klub, tak jsem asi mluvil s jinými lidmi. Samozřejmě, je tu tlak na udržení identity. To znamená vlastní hráči. Baník tak ale funguje desítky let a je to zcela zásadní. A pro mě obrovská výzva ty jednotlivé týmy propojit. Vím, že nejjednodušší cesta je vychovat si vlastní hráče. Můžete jeho růst ovlivňovat a vést k tomu, abyste pak nemuseli investovat velké peníze do nových hráčů. A dnes je to doba brutální. Protože dnes, bez urážky kohokoliv, hráč neumí zatáčet doprava ani doleva a stojí milion euro. Takže se Baníku nedivím, že chce mít silné béčko, že chce hrát s mladými hráči. Podle mě je to životně důležité. A teď je na výrobní složce, což jsou realizační týmy jednotlivých mužstev, aby to naplnila. Bez náročnosti to nejde. Být na všechny v klubu náročný tak, abychom zažívali radost, to je jeden ze zásadních úkolů. Ukázat ambici Baníku.

Co soudíte o kvalitě týmu, který má Baník aktuálně k dispozici?

Talent, kterému něco chybí. Takhle bych to ve zkratce popsal. Velký talent. Dokážu si bez mrknutí oka představit jít zítra na mistrák se Slavií a postavit z těchto hráčů základní sestavu. Vůbec nepochybuju o tom, že jeden z důvodů, proč jsem si vybral Baník, je to, co v něm vidím a co z toho mužstva půjde vytáhnout. Samozřejmě, jsou tady talentovaní hráči, o které je zájem ze strany silnějších nápadníků. Na což musíme být připravení. Rozhodně by mohlo přijít nějaké doplnění, ale doplnění opravdu o kvalitu. Ale nechte mě nejdřív poznat ty dva kádry, to znamená áčko a béčko. Samozřejmě vnímám i tři čtyři reprezentanty v devatenáctce, ale tam musíte být citlivější. A pokud jde o jednotlivé pozice, brankářská sekce je jednoznačně na topové úrovni. Tam nemá Baník sebemenší problém. Vtipné je, jak všichni říkají, jak má Baník pomalou obranu. Já si myslím, že Baník nemá pomalou obranu. Baník pomalu přepínal do defenzivní fáze, a proto byli hráči otevření. To, jak zvládli poslední tři sezony, bylo nadstandardní. Brutální kvalita je v záloze. Otázka bude u wingbeků. Tam si myslím, že okamžitou konkurenci teď nemáme ani v béčku a byl bych rád, kdybychom se poohlédli. Kvalita Beweneho, Holzera a Siňavského je nicméně velká. A útok? To je to, čím se Baník bude chtít prezentovat. A tam si myslím, že možnosti jsou strašně zajímavé.

Na Bazaly se vracíte po šestadvaceti letech. V roce 2000 jste v Baníku působil jako hráč. Už jste si stačil prohlédnout současné Bazaly, které klubu nyní slouží jako zázemí a tréninkové centrum? Jak se vám líbí?

Na zrekonstruovaných Bazalech jsem byl kdysi se synem na turnaji. Neměl jsem ale tehdy možnost být v interiéru. Ani ve snu mě nenapadlo, že ty výrobní prostory jsou tu na takové úrovni. Když jsem to teď viděl, tak to je to, co k životu potřebuju. Aby hráči měli komfort a já na ně mohl tlačit, jak budu potřebovat.

V Baníku jste jako hráč zažil éru Milana Baroše a Martina Lukeše. Jak na tyto hráče a na tu éru vzpomínáte?

Náročné období, ale skvělí mladí hráči, kteří pak měli úžasnou kariéru. Tehdy jsem pochopil jednu podstatnou věc. Že fotbal se hraje pro lidi, že lidi vám odpustí nedobrý výsledek, ale neodpustí vám strach. A schválně mluvím o strachu. Protože když má člověk strach, vypadá na hřišti tak, že nebojuje. Odborníci pak říkají, no ale aspoň musí ti hráči bojovat! A já se tomu vždycky směju a říkám, ty jsi nikdy nehrál o záchranu. Pamatuju, když jsme na plných Bazalech dostali világoš se Spartou, jak náročné to bylo. A od té doby je jednou z mých trenérských manter toto: hoši, oni si zaplatili, oni se na nás přišli podívat. Přijeli za námi. A očekávají, že bez jakýchkoli výmluv předvedeme to, co oni chtějí vidět. Fanoušky, zvláště v Baníku, musíš brát jako součást trojúhelníku: vedení - trenéři s hráči - fanoušci. Jedno bez druhého nemůže fungovat. A já si přeju, aby tento trojúhelník fungoval v symbióze. My budeme dobře pracovat, vedení bude spokojené a fanoušci nás budou podporovat. Není to malý cíl, ale rozhodně je pro mě zásadní.