Simon Baroš: Fotbal je mou absolutní prioritou

Ta zpráva zarezonovala mezi fanoušky Baníku silně a nahlas. V závěru utkání Chance Národní Ligy mezi Kroměříží a Baníkem B (0:2) nastoupil na hřiště Baroš. Simon Baroš, šestnáctiletý útočník patřící aktuálně do kádru baníkovské U17. A zapsal si svůj první start v profesionálním fotbale.

Ne ne, není to náhoda, žádná shoda jmen. Šestnáctiletý talent Baníku a vítěz Ligy mistrů z roku 2005 jsou blízkými příbuznými. Tatínkem obou je Milan Baroš starší. Ten, který kdysi vozíval z Vigantic do Ostravy denně na tréninky svého staršího syna Milana a podobně to ještě nedávno dělal také v případě dnes šestnáctiletého Simona.

Nepřekvapí, že také Simon začínal s fotbalem ve Viganticích. A stejně jako Milan zamířil přes krátké působení v Rožnově do Baníku. „Jsem tady od svých deseti let,“ říká mladý talent, který dnes už bydlí na internátě v Ostravě a dennodenní cestu z Valašska a zpět už absolvovat nemusí. I v tom je jeho cesta té Milanově velmi podobná.

„Je to jeden z velkých talentů, které v akademii momentálně máme,“ říká o Simonu Barošovi, několikanásobném mládežnickém reprezentantovi, Daniel Rygel, sportovní ředitel Akademie FCB. „Jeho přednostmi jsou přímočará hra, rychlost, nebojácnost, umění hrát jeden na jednoho,“ jmenuje Daniel Rygel.

Ještě lépe zná Simona Baroše David Holiš, trenér baníkovské sedmnáctky. Dennodenně s ním pracuje na tréninku. „Není běžné vidět hráče, který je schopen běžet s míčem sedmdesát metrů ve sprintu a přejít přitom přes několik hráčů soupeře. Simon tohle dokáže,“ podotýká David Holiš a upozorňuje ještě na jeden důležitý atribut, na němž Simon Baroš podle jeho slov v posledním období silně zapracoval. „Ví, co chce, a je ochoten dělat pro to maximum. Pracuju s ním už dva roky. A za tu dobu udělal v tomto ohledu obrovský pokrok. Dnes má všechny předpoklady pro to, aby jednou hrál ligový fotbal. A aby ho hrál na opravdu výborné úrovni,“ říká na konto pokračovatele fotbalové dynastie Barošů David Holiš.

„Fotbal. To je moje priorita. Mám svůj cíl a chci pro jeho naplnění udělat vše,“ bere si slovo ten, o němž je řeč. „Teď mám před sebou jedinou metu. Debut za A-tým Baníku. Až k tomu dojde, splní se mi současný sen, ale asi přijdou další. Hrát za Baník pravidelně, dobře a říct si tak o zahraniční angažmá. Ale to jsou všechno až ty další kroky, teď se soustředím na to, abych udělal ten první,“ prozrazuje Simon Baroš.

Ví, že slavné příjmení ani bratrská vazba s Milanem Barošem z něj kvalitního fotbalistu neudělá. „Příjmení Baroš v souvislosti se svou kariérou vůbec neřeším. Jestli to chci někam dotáhnout, musím si to odpracovat úplně sám,“ dodává na ujištěnou šestnáctiletý útočník, který je se svým starším a slavným bratrem samozřejmě v kontaktu. „Ale pokud jde o nějaké fotbalové rady, beru si k srdci hlavně to, co mi vedle trenérů říká táta. Hodně toho ve fotbale zažil, má mi co dát,“ poznamenává k věci mladík, který na sebe v akademii Baníku stále více upozorňuje.

V této sezoně například už šesti góly, které v zápasech celostátní ligy mladšího dorostu vstřelil. Není proto divu, že v situaci, kdy Josefu Dvorníkovi chybělo v B-týmu několik ofenzivních hráčů, třeba i proto, že Vít Škrkoň aktuálně úspěšně reprezentuje na MS U17, sáhl šéf druholigové juniorky právě po Simonu Barošovi. „Vím o něm, sledujeme ho. Už s námi dokonce absolvoval nějaký ten trénink. Líbí se mi, jak pracuje a co umí. Je to navíc přesně ten typ, který jsme pro utkání v Kroměříži potřebovali,“ řekl Josef Dvorník, když mluvil o tom, proč jej pro duel v Kroměříži vzal do svého týmu. „Věřil jsem, že mi dokáže splnit, co bude potřeba. Na posledních pět minut šel do hry, a co jsem po něm chtěl, to na hřišti odvedl. Řekl jsem mu, že pokud bude nadále pracovat tak, jak pracuje, šanci ode mě zase dostane. Že se jmenuje Baroš, je mi úplně jedno. Mnohem důležitější je, že je to hráč s potenciálem a chutí pracovat. Uvidíme, kam to jednou dotáhne,“ uzavírá Josef Dvorník.