První gól za Baník? Dres dostali rodiče

Už ví, jaké to je vstřelit za Baník svůj první gól. Vstřelil ho ve velmi důležité chvíli, v prvním utkání baráže s Táborskem zvýšil na 2:0. Pak si baníkovský odchovanec MAREK HAVRAN užil zasloužených ovací. Ale teď je i on plně soustředěný na odvetu. I když čas na krátké rozjímání nad prvním gólem za Baník se přece jen našel.

Představoval jste si svůj první gól za A-tým jinak? S míčem odvážně proti třem bránícím hráčům, klička, střela zpoza šestnáctky k tyči, navíc takřka před plným stadionem, takže s bouřlivými ovacemi…

Nepředstavoval jsem si, že svým prvním gólem v Baníku budu mužstvu pomáhat k záchraně v první lize. Ale jinak, jak jste to popsal, zní to krásně. Hlavně ten plný stadion. Ten jsem si u toho představoval vždycky, ale my ho máme vlastně na každý domácí zápas. Že před tím bude ještě nějaká klička? Ty já dělám rád. Sice střela trochu se štěstím, ale gólem to skončilo. A že to týmu v těžké situaci pomohlo, to jsem moc rád, že se to tak povedlo načasovat.

Plánoval jste si pro svůj první gól za Baník nějakou konkrétní oslavu?

Ne ne, žádnou oslavu jsem neplánoval. Co jsem tam pak po tom gólu předvedl, to bylo čistě v emocích tak, jak jsem to cítil. Ale pořádně jsem si to užil. Hluk, který tam byl, fanoušci, to bylo opravdu úžasné. Jsem za to vděčný.

Jsou oslavy gólů tématem hovorů v kabině? Kde případně berete inspiraci?

Z fotbalu ve světě. Na sítích obvykle nějaké zajímavé oslavy vidíme, posíláme si je a někdy si z toho děláme i legraci. Když je to třeba nějaký taneček. Stejně pak většinou každý hráč udělá to, co právě cítí. Já určitě nejsem typ, který by si plánoval, jestli udělá po gólu nějakou konkrétní oslavu.

Nejsou nejhezčí právě ty spontánní?

Já si to též myslím. V emocích, když je na hráči vidět velká radost. To je to krásné a já jsem velký fanoušek toho si oslavu takhle užít.

Váš gól znamenal hodně. Přinesl zvýšení náskoku na 2:0 a s tím i určité uklidnění, i když ještě rozhodně ne definitivní. Když teď s odstupem dní zavřete oči a necháte si celou tu situaci promítnout znovu. Co vidíte?

Vénu Jurečku, jak má míč na hlavě. Viděl jsem prostor, do kterého by to mohl hlavičkovat, tak jsem tak trochu počítal, že zrovna tam to trefí. A on to tam trefil. Pak jsem byl ještě v souboji o ten míč a vyhrál jsem ho. A potom už jsem viděl dva hráče soupeře, které jsem měl před sebou. Rozhodl jsem se, že jim půjdu do protisměru a že zkusím zakončit. Zas tak moc jsem nepřemýšlel, v zápase na to není čas. Udělal jsem to, jak jsem to cítil, a naštěstí to bylo dobré řešení, protože akce skončila gólem. Víc už si nevybavím. Pak až jen tu oslavu. Ještě jsem se díval, jestli to vůbec bude gól. Viděl jsem, že to gólman má, pak nemá, tak jsem pořádně nevěděl. A najednou jsem slyšel hluk, takže jsem věděl, že to asi gólem skončilo.

V čem podle vás vězela záludnost vaší střely, že udělala gólmanu Pastornickému v brance Táborska takovou neplechu?

Myslím, že gólman nemusel tak úplně čekat, že to kopnu na přední tyč. A pak jsem viděl na videu, že to možná ani nemusel pořádně vidět, protože střela prošla přes čtyři hráče. Ale to přesně nevím.

Vstřelit gól za Baník, notabene svůj první, na vyprodaném stadionu, to nezažije každý. Kdybyste to měl vyprávět někomu, kdo si to neumí ani představit. Jak byste mu ten okamžik vylíčil?

Úžasný pocit. A když pak vyvolávají vaše jméno, z toho mám doteď husí kůži. Celý stadion skanduje vaše jméno. Něco úžasného. Ještě pořád se mi ten pocit vrací a vzpomínám na to.

Schoval jste si nějaký artefakt z toho zápasu, který vám váš první gól bude připomínat?

První, co jsem udělal, že jsem šel dát dres rodičům. Byli u toho na tribuně, a to bylo to první, na co jsem myslel. Ať si ho můžou někam dát. Doma jsem pak zjistil, že si ho pod svá křídla vzala mamka. Asi si ho někam vyvěsí. Chtěl jsem to dát někomu, kdo mě podporuje nejvíc. Proto jsem to dal rodině. Vzala si ho mamka a za to, co pro mě dělá, zaslouženě.

Takový první gól za A-tým bude ale v kabině něco koštovat…

Částku jsem ještě nezjistil. Někdo už mi říkal, že to nebude nic malého, tak se těším, až se to dozvím. Zas tak mi to nevadí. Jsem rád, že jsem pomohl, a jestli mě to budě něco stát, tak budiž.

Tento váš první gól za Baník bude mít navždy někde v poznámce uvedeno, že byl vstřelen v baráži. Klasický prvoligový gól to nebyl, takže ten první gól za Baník v první lize máte pořád ještě před sebou a můžete jej tedy ještě vylepšit. Tak kam to ještě posuneme?

(zasměje se) Budu rád za jakýkoliv gól v lize. Teď ani neřeším, jestli to byl ligový, nebo barážový gól, jsem strašně rád, že jsem tím gólem pomohl týmu. Je fakt, že mi už někdo říkal, že se mi jako ligový počítat nebude, někdo jiný zase říkal, že ano. Jsem rád za každý gól a chtěl bych jich vstřelit ještě více. Ale kdybych si měl představit nějaký hezčí gól pro ten první ligový, asi bych si přál, aby se toho gólman vůbec nedotkl. Takhle bych to propříště vyšperkoval.

Na hřiště jste šel zhruba čtvrt hodiny před koncem ještě za stavu 1:0. To byla ještě poněkud vypjatá situace, která se snadno mohla překlopit na druhou stranu. Jak moc jste si tíhu situace, do které jste vstupoval, připouštěl?

Byl jsem hlavně rád, že se dostanu na hřiště. A šel jsem tam s jediným cílem. Ukázat, co umím, abych dostával víc příležitostí, a týmu pomoct. Tlak jsem samozřejmě cítil, ale hlavně jsem cítil radost a vděčnost, že dostanu příležitost něco na hřišti ukázat. Těšil jsem se. Tlak je tam vždycky, i před ligou nebo zápasem Mol Cupu. Ale vždycky se snažím si to užívat a těším se na každou minutu strávenou na hřišti.

Jak moc vám pomohl fakt, že vás do náročné situace posílá trenér Josef Dvorník, který vás dobře zná z vašeho působení v béčku?

Známe se, ví, co ode mě čekat. A když mě na hřiště poslal do takového důležitého zápasu a za takového stavu, znamená to, že mi věřil. On mi dokonce ještě předtím řekl, že to zvládnu a že dám gól. I to mi pomohlo a pak jsem si na hřišti více věřil.

A přihlásil se pak po utkání Josef Dvorník k té úspěšné predikci, že ten gól dáte?

Myslím, že ne. Já tak moc nestačil sledovat, co se po zápase všechno dělo. Ale plácl si pak se mnou, tak se na mě smál, že to dopadlo dobře.

Jak velkou úlevu jste pak po výsledku 3:0, který dává do odvety do odvety určitý klid, cítili?

Určitě jdeme do odvety s lepší náladou a lepším nastavením. Půjdeme tam s tím podat co nejlepší výkon a s cílem vyhrát, protože zase přijedou naši fanoušci, takže už jenom kvůli nim se o to musíme pokusit znovu. Ale vedeme 3:0, není to 0:0, to by nám mělo pomoct. le hotovo nic není, to si  musíme uvědomit.

První konfrontaci s Táborskem, o které jsme nikdo moc nevěděli, co od ní čekat, máte za sebou. Takže už možná dokážete odhadnout, co vás čeká v odvetě...

První poločas bude určitě zase těžký. Soupeř to nevzdá a půjde po nás. My musíme udělat to stejné. Musíme do toho vlétnou naplno s dobrým nastavením. A zvládnout to fyzicky, tak jako se v tom prvním utkání podle mého ukázalo, že ve druhém poločase jsme je začali přehrávat a rozdíl mezi první a druhou ligou se nakonec ukázal. Musíme to zvládnout fyzicky i mentálně, nic nepodcenit, což tady, věřím, nikdo v hlavě nemá.