Jiří Boula: Věděl jsem, že to Frýďas dá

Na hřišti jej fanoušci obvykle vídají v situacích, kdy soupeři nekompromisně odebírá míč a přesným pasem okamžitě zakládá rychlou protiakci Baníku. V sobotu na Julisce přidal JIŘÍ BOULA bonus, vstřelil úvodní gól utkání, svůj první v této sezoně. Zásadně se tak podílel na celkovém vítězství Baníku 2:1 a zisku dalších tří bodů.

Střelbu gólů nemáte na hřišti v popisu své práce, přesto: smazal jste nulu z konta svých vstřelených gólů v této sezoně. Takže úleva?

Trochu jsem asi určitou úlevu cítil, protože aspoň jeden gól v sezoně jsem dát chtěl. Neměl jsem těch situací tolik, nedostávám se do zakončení tak často, jak bych si asi i představoval, ale jsem rád, že to tam spadlo. Protože mám takové předsevzetí, aby na konci sezony ta nula na kontě vstřelených gólů nebyla. Je to tam a ideální by bylo, kdybych ještě nějaký gól přidal.

Dukla na konci první půle vyrovnala. Jak jste tu situaci vnímal? Zdálo se, že by případně mohl kopat penaltu Baník za možný faul na Matěje Šína, což rozhodčí ohodnotil naopak žlutou kartou pro hráče Baníku. A penaltu nakonec kopala Dukla za předchozí ruku Matěje Chaluše...

Nebyl jsem překvapený, protože jsem u té situace byl a Chaly (Matěj Chaluš) mi v běhu stačil říct, že to ruka byla a že si myslí, že to bude penalta. Takže jsem počítal s tím, že to penalta proti nám. Pokud jde o tu druhou situaci, neviděl jsem dobře, jestli to na Šíňase faul byl, nebo nebyl. Ale že se nakonec kopala penalta proti nám, mě nepřekvapilo.

Rozhodující gól Baníku vstřelil Michal Frydrych až v nastavení. To byly asi velké emoce, že?

Je to krásné vstřelit rozhodující gól takhle na konci. Ten zážitek je pak nejsilnější. Bušíte do soupeře, co to jde, čekáte, kdy to tam spadne, a povede se to na konci. To je super.

Vy sám jste už byl v té chvíli na lavičce. Jak jste tam gól Michala Frydrycha prožíval?

Vyskočil jsem a chtěl jsem běžet na hřiště. Pak jsem si to rozmyslel a rozhodl jsem se to oslavit s klukama na lavičce. Ale byl to opravdu silný moment. Na ten gól jsme čekali, Dukla tam navíc měla nějaké nebezpečné brejky, takže vůbec nebylo jednoznačné, jak to dopadne. Mohlo to skončit i obráceně. O to silnější to bylo.

A bylo u toho veliké množství fanoušků Baníku…

To bylo fantastické. Skvělá kulisa, my jsme hráli na Dukle domácí zápas. Bavili jsme se o tom s klukama v kabině, že klobouk dolů, kolik jich přijelo, jak jsme je celý zápas slyšeli. Velké poděkování fanouškům. Myslím, že i pro ně to byl o to větší zážitek, že rozhodující gól padl v poslední minutě. I děkovačka byla nádherná.

Během utkání se Baníku naskytlo několik šancí, mnohé zůstaly neproměněny. Když jste viděl, že se centr Karla Pojezného snáší k Michalu Frydrychovi, věřil jste, že promění?

Když jsem viděl, že to přelétlo posledního hráče Dukly a letí to Michalovi na volej, byl jsem úplně klidný. Protože jestli u nás někdo trefuje voleje, je to zrovna Frýďas. Věděl jsem, že to dá. Když hrajeme na tréninku nějaké takové soutěže, tohle zakončení on má opravdu velmi dobré. Takže kdybych mohl sám vybrat, koho bych do takové situace postavil, byl by Michal určitě v mé top trojce. Já bych tam sám nešel, poslal bych tam raději jeho.