Být fandou Baníku je léčebná kúra

Vzácnou možnost poděkovat svému fanouškovi za jeho více než osmdesátiletou věrnost využil Baník před začátkem zápasu se Slovanem Liberec. Právě takovým oddaným fandou je pan Jindřich Pauk. Nedávno oslavil devadesátiny, takže Baník spojil poděkování i s blahopřáním a předal oslavenci dres s číslem 90 a k tomu další věcné dary.

Pane Pauku, kdy a jak se z vás stal fanoušek Baníku Ostrava?

Pamatuju si na to docela přesně. Bylo mi osm let, takže to bylo v roce 1936. V Mariánských Horách se konal turnaj čtyř ostravských týmů, mezi nimi i SK Slezská. Já se tam jako malý kluk přišel podívat a můj bratranec se mě zeptal, komu budu fandit. A mě se tam zrovna zalíbil takový blonďáček v modrém dresu. Byl to Mirek Šedý, který tehdy za Slezskou hrával. Tak jsem řekl bratránkovi, že budu fandit té Slezské. A tak to začalo. Už mě to nikdy nepustilo.

Nedávno jste oslavil devadesátiny, ale odpusťte, vypadáte sotva na sedmdesát…

Děkuju vám. A víte, čím to je? Být fanouškem Baníku, to je léčebná kúra. Samozřejmě, člověk zažije krásné časy a někdy i ty smutnější. Ale takový je i život. A život s Baníkem, to je velice pestrý život.

Vybavíte si, kdy naposledy jste na domácím utkání Baníku scházel?

Jediná větší pauza nastala, když jsem v Praze studoval grafickou školu. Jinak žádná nebyla. I když jsem měl třeba hnisavou angínu, šel jsem na fotbal. Opravdu si nepamatuju, že bych někdy vynechal. S manželkou jsem ženatý 55 let. A ani ona si nepamatuje, že bych někdy domácí zápas Baníku vypustil.

Prožil jste celé období, které Baník strávil na Bazalech. Zažil jste ale také atmosféru na Staré střelnici. Vybavíte si ji ještě?

No to víte, že ano. Člověk nezapomene na to, jak odcházel z fotbalu umouněný, protože nad stadionem projížděly zavěšené vozíky s uhlím. Vybavuju si i některé detaily. Pamatuju si, jak na Starou střelnici přijela Slavia s legendárním Pláničkou v brance. Slezská dala Pláničkovi gól a zrovna v té chvíli kolem mě procházel preclíkář, který nabízel své výrobky. A ten gól ho tak rozjásal, že všechny ty své preclíky vyhodil radostí do vzduchu a vůbec mu to nevadilo.

Jak jste v roce 1959 prožíval stěhování na Bazaly?

To možná překvapí každého, kdo tu dobu nezažil, protože Bazaly jsou pro fanoušky legendou. Ale tak stejně to bylo i tehdy se Starou střelnicí. To byl tehdy pojem! A i když jsme se tehdy stěhovali na krásný nový stadion, to loučení se Střelnicí bylo smutné. Já jsem si v souvislosti se stadionem nedávno uvědomil, jak člověk pohlcený Baníkem vůbec nevnímá běh času.

Povídejte…

Přečetl jsem si vyjádření majitele klubu pana Brabce o tom, že sní o stavbě nového stadionu. S radostí jsem oznámil své ženě: Představ si, že zase budu chodit na fotbal na Slezskou. A pak jsem si to spočítal a došlo mi, že i kdyby to trvalo třeba jen pět let, už se toho nejspíš nedožiju. Člověk při tom fandění úplně zapomene, kolik je mu let.

Při vaší vitalitě bych vůbec nepochyboval…

Tak to nechme osudu. Teď hlavně přejme Baníku, aby se zachránil. Mně by bylo hrozně líto, kdyby se to nepovedlo, protože vidím, jak se pan Brabec snaží, aby se Baníku dařilo co nejlépe.