Baník je rodina, která mi bude chybět, říká Davor Kukec

S Baníkem se v neděli rozloučil hráč, který v posledních čtyřech letech patřil k jeho nejvýraznějším postavám. Devětadvacetiletý chorvatský záložník Davor Kukec přestoupil do klubu FK Teplice, který se stane jeho druhým tuzemským působištěm. „Bylo mi tady krásně. Baník je rodina, která mi bude chybět. Nikdy jsem nebyl šťastný tak jako tady s vámi,“ vzkázal Kukec, který v každé sezóně patřil mezi nejproduktivnější hráče mužstva a byl oblíbeným členem kabiny i fanoušků, kteří obdivovali jeho technické finesy.

Chorvatský záložník, který do Ostravy přišel v zimě roku 2012, v baníkovském dresu odehrál celkem 105 ligových utkání a vstřelil dvacet branek. Více nejen o nich prozradí následující rozhovor.

Davore, jaké byly na vaše začátky v Baníku?

„V té době jsem neprožíval zrovna jednoduché období, protože jsem se soudil s klubem, za který jsem hrával v Řecku (Panionios Atény, pozn. red.). Zhruba půl roku jsem nehrál, ale pak mě do Baníku zlákal Václav Svěrkoš, jinak bych asi zůstal doma v Chorvatsku a dělal řezníka nebo něco takového (směje se). Baník byl pro mě šancí ukázat, že umím hrát fotbal. V Řecku jsem bohužel moc šancí nedostával a dá se říct, že jsem asi ani více hrát nemohl, protože tam na mém postu byli známí hráči jako Recoba, Riera nebo Estoyanoff. Odehrál jsem tedy jenom něco přes třicet zápasů.“

Čekal jste, že se v české lize dokážete prosadit výrazněji než v Řecku?

„Víte, když nehrajete půl roku a pak přijdete do nového klubu, musíte být mnohem lepší než ostatní. Aspoň tak si to myslím. V Baníku jsem byl navíc i na zkoušce a mohl tedy všem dokázat, že na to mám. Potom už šlo všechno líp.“

Vzpomenete si na to, jaký byl váš první ligový zápas za Baník?

„Ano, bylo to v Mladé Boleslavi, kde jsem nastoupil na závěrečných deset minut. Pozici jsem si musel nejprve vytvořit, takže do prvních zápasů jenom naskakoval jako náhradník. Poprvé v základní sestavě jsem hrál na Bazalech proti Českým Budějovicím, které jsme přehrávali, ale byla z toho jenom remíza 1:1. Přesto to byl pro mě výborný zážitek, protože tenkrát přišlo docela dost fanoušků.“

Na Bazalech jste vstřelil také váš první ligový gól, je to tak?

„Bylo to proti Plzni, kdy jsem přišel na hřiště ve druhém poločase a dal gól na 2:3. Trefil jsem se hlavou po centru Michala Frydrycha. Hlavou sice moc gólů nedávám, ale když mě někdo trefí přesně do nosu, tak to tam spadne (směje se).“

Za Baník jste vstřelil dvacet ligových gólů, kterého z nich si nejvíce ceníte?

„Řekl bych, že to byl v minulé sezóně gól na 4:3 proti Českým Budějovicím. Ještě jsme nebyli v lize zachránění a v tom zápase jsme prohrávali, takže to beru jako hodně důležitý gól. Zároveň to byl i jeden z nejhezčích, protože jsem se trefil z dálky do šibenice pravou nohou. Podobně jsem se ale dal gól taky proti Příbrami v první sezóně, co jsem byl v Baníku.“

Jaké góly dáváte nejradši?

„Určitě jsou to střely ze střední vzdálenosti, nakonec do situací, že bych šel třeba sám na brankáře, se moc nedostávám. Takže většina mých gólů je po střelách nebo standardkách a k tomu mě občas taky někdo trefí do nosu (směje se).“

Dá se z té více než stovky zápasů vybrat jeden, ke kterému se nejraději vracíte?

„Vybral bych poslední zápas na Bazalech proti Dukle (1:1), kdy jsem dal gól a měl i hodně dalších šancí. Navíc se hrálo i v dobré atmosféře. Ale rád vzpomínám taky na zápas se Slavií před dvěma lety, kdy přišlo asi dvanáct tisíc lidí a my vyhráli 2:0 díky gólům Francise Narha. Jinak samozřejmě byla vždycky výborná atmosféra při zápasech se Spartou.“

Je něco, co byste rád řekl na závěr?

„Za žádný jiný klub jsem neodehrál tolik zápasů jako za Baník. Proto bych chtěl poděkovat všem trenérům, hráčům, fanouškům a lidem, kteří v klubu pracují. Vždycky si vás budu pamatovat a přeji všem jen to nejlepší.“

Hvala, Davor!

Fotogalerie